Gruzie se potýká s rostoucí politickou krizí, která zahrnuje potlačování protestů, obvinění z používání chemických látek proti demonstrantům a kritiku ze strany Západu za nedostatečnou reakci. Situace se vyhrotila po přijetí kontroverzního zákona o zahraničních agentech a po volbách, které nezávislé organizace označily za zmanipulované. I přes pokračující protesty a obvinění z autoritářských tendencí se vláda snaží udržet si moc a balancuje mezi utahováním šroubů doma a snahou vyhnout se tvrdým sankcím ze Západu.
Evropská poslankyně Markéta Gregorová (Piráti), která se Gruzií dlouhodobě zabývá a je v kontaktu s tamními aktivisty a novináři, kritizuje postup gruzínské vlády. „Vláda už se ani nepřetvařuje, že je proevropská,“ prohlásila Gregorová. „Skutečně používá tvrdou sílu vůči demonstrantům. A reakce Západu je podle mě nepřijatelně slabá.“
Zásadní obvinění se týká možného použití brombenzylkyanidu, dráždivé látky používané již za první světové války, policií během potlačování protestů. BBC informovala, že policie mohla tuto látku přimíchat do vodních děl. Pokud by se toto potvrdilo, jednalo by se o porušení mezinárodních úmluv. Gregorová podala otázku Evropské komisi, aby situaci vyšetřila a zvážila celoevropské sankce. „To, že nebyly zavedeny už kvůli násilí na demonstrantech, je urážka jejich demokratického snažení,“ dodala.
Podle Amnesty International policie opakovaně používala nepřiměřenou sílu během protestů, které trvají již více než rok. Zadržela stovky demonstrantů a desítky novinářů bylo během zásahů zraněno. Více než 300 zadržených uvedlo, že byli vystaveni špatnému zacházení či mučení. Řada případů nebyla účinně vyšetřena, což vede k pokračujícímu potlačování demokracie v zemi.
Kontroverzní zákon o zahraničních agentech a politické vězně
Situace v Gruzii se vyhrotila v květnu 2024 s přijetím zákona o zahraničních agentech, který vyžaduje, aby nevládní organizace získávající více než 20 procent financí ze zahraničí se registrovaly jako organizace sloužící zájmům cizího státu. Tento zákon je kritizován jako kopie ruské legislativy a je vnímán jako nástroj k potlačování občanské společnosti. Situace se dále zhoršila na podzim 2024, kdy se proruská strana Gruzínský sen udržela u moci po volbách, které byly poznamenány manipulacemi, porušováním tajnosti hlasování, kupováním hlasů a zastrašováním ve volebních místnostech.
Protesty v ulicích pokračují nepřetržitě od 28. Listopadu 2024, kdy úřady oznámily pozastavení postupu Gruzie směrem k jednáním o vstupu do Evropské unie. V reakci na to přijala vláda během posledních dvou let více než tucet dalších zákonů, které jsou podle odpůrců protidemokratické. V srpnu 2025 gruzínské úřady zmrazily bankovní účty sedmi organizací zabývajících se lidskými právy a občanskou společností v rámci vyšetřování sabotáže. Na konci ledna 2026 vláda představila další balík opatření, který kriminalizuje přijímání zahraničního financování bez předchozího souhlasu vlády, s hrozbou až šesti let vězení.
Oponenti Gruzínského snu čelí systematickému tlaku a prokuratura zahájila trestní řízení proti osmi opozičním představitelům, včetně bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho, na základě obvinění sahajících od sabotáže až po pokus o svržení vlády. Šest z nich je již ve vězení. Gruzínský občanský aktivista Shmagi Samkharadze uvedl, že cílem je vytvořit systém jedné dominantní strany s formálními oponenty, ale společnost zůstává mobilizovaná a lidé se nebojí vyjít do ulic.
Oslabující reakce Evropské unie a budoucnost Gruzie
Evropská unie fakticky zmrazila přístupový proces Gruzie, přičemž kandidátský status zůstal spíše symbolickým označením bez praktického dopadu. Gregorová zdůraznila, že Gruzii v současné situaci nejvíce pomůže financování nezávislých médií a občanské společnosti, ale každá organizace, která přijme evropské peníze, je doma vystavena dalšímu tlaku a stigmatizaci. Gruzínská společnost vnímá reakci Evropy jako slabou a jedním z mála politiků, který Gruzii po volbách navštívil, byl maďarský premiér Viktor Orbán, který Gruzínskému snu pogratuloval k vítězství.
Podle analytiků má Gruzínský sen ambici upevnit moc po vzoru autoritářských režimů, ale chybí mu silný represivní aparát, stabilní příjmy z nerostných surovin a jasná sjednocující ideologie. Gruzie zůstává ekonomicky závislá na zahraničních investicích a obchodu a úplné přerušení vazeb se Západem by mělo negativní dopady na její ekonomiku. Vláda se tak snaží balancovat mezi utahováním šroubů doma a snahou vyhnout se tvrdým sankcím.
„Je to model řízené demokracie, nikoli ještě plnohodnotná diktatura,“ uvedl Samkharadze. „Problém je, že každý měsíc se posouváme o krok dál. Rok 2025 byl pro Gruzii velmi obtížný. Demokratické svobody se postupně zmenšují a nyní máme rostoucí počet politických vězňů.“
Otázkou zůstává, zda má Gruzie ještě cestu zpět. Části občanské společnosti se pomalu snaží znovu propojit a objevují se náznaky koordinace a vzájemné solidarity. Protesty pokračují i přes tlak, pokuty a zastrašování. Budoucnost Gruzie zůstává nejistá, ale vytrvalost občanské společnosti a mezinárodní pozornost mohou hrát klíčovou roli v dalším vývoji.
Diskutujte o této situaci a sdílejte své myšlenky v komentářích níže. Podpořte nezávislou žurnalistiku sdílením tohoto článku.